Nechci už nikdy nikam přijet včas

16.9 2008

Jedu si takhle trolejbusem do baletu asi o tři čtvrtě hodiny později než bych měla. Mám tak trochu slzy na krajíčku. Vůz je skoro prázdný, v téhle hodině asi moc lidí nejezdí. A tak se rozhlídnu, na čtení fakt nemám. A tam kousek ode mě takovej, jak bych to řekla, roztomilej blonďák. Krásnej profil. Vlasy do vlňata. Tmavý oči. A takovej na první pohled sympatickej. Házím po něm několik letmých pohledů a on po mě asi taky. Vystoupím, a co mám dělat. Spěchám do baletu. Jdu podchodem, chvíli, asi 5 sekund, jdu přímo vedle něj a potom se rozběhnu na šalinu. Nastoupím a dívám se. Dívám se jestli náhodou nedoběhne za mnou. Nic. U srdce mě zabolí, slzy na krajíčku. Asi ho už nikdy neuvidím, protože určitě jezdí v tento čas normálně, ale já nemůžu příští týden jít do baletu zase pozdě, jen proto, abych ho viděla… Sbohem…

Země dvojitých W

6.9. - 13.9. 2008

Ano, přesně takto bych nazvala Černou horu, ze které jsem se právě vrátila... ^-^

Z čeho tak usuzuji?? Nejedná se o nic jiného, že většina černohorců vlastní nějakého to Volkswagena (různé, buď nemají popisku - podle které auta poznávám - nebo je to jeden z mnoha modelů Golfíčků...)
A co je ještě zajímavého?? Na pohled jsou černohorci klasičtí přímořští obyvatelé (teda jen ti co bydlí u moře), které můžete vidět i v Chorvatsku a podobných zemích. Tudíž jsou to lidi, stylově oblečení, ale to oblečení není vždy úplně zářivé, většinou je mírně (nebo taky hodně) zaprášené... A tito Zaprášení lidé mají před domy zaparkované krásně se lesknoucí Wéčka...

Další stát, který jsem jeden den navštívila, byla Albánie... Tam těch W není tak moc, ale těch Mercedesů!!! většenou jsem si všimla 190 a 200, nerozumím tomu, ale bylo to tam napsaný... Albánské M drží, oproti Černohorským W, za jednu notu se svými majitely... Jsou stejně zaprášený!!!

A reklama na příště: Má teorie o autech v naší milované Czech republic!!!

Dívá se

1.9 2008

Naprosto podivný den. Jedu autobusem, náhradní dopravou místo tramvaje. Jsem oddělena od svých spolužáků, a tak se nudím. Najednou přistoupí kluk. Nic podivného, ale jen, co jsem ho uviděla, bylo mi jasné, že jeho oči nezapomenu. Měl je tak… zajímavé. Jestli znáte takové ty vykulené oči, tak ty měl. Vlasy tmavě hnědé takové normální. Vypadal akorát. Jen ho znát. Ale ty jeho oči. Kdykoliv se někam podíval… Prostě ty oči mi zůstanou…

I am dreaming...

1.9. 2008

Myslím, že dnešní den je jen sen... A kdyby se celý den jen Stmívalo tak by to byl zcela jistě den...

I. Jdu si takhle ze školy, a jaké auto mě asi pouští na přechodu?? Stříbrné Volvo S60
II. Jdeme se spolužáky po ulici, a co nevidím?? Stříbrné Volvo S60, pak černé Volvo S60, jakési jiné stříbrné Volvo a nakonec další stříbrné Volvo S60
III. Jdu domů a říkám si, že dnešní den byl sen a co nevidím asi padesát metrů od domu?? Stříbrné Volvo S60

Já vím, zní to neuvěřitelně, a proto si myslím, že je toto jen sen... Nikdo mi to asi neuvěří... Ale já vím, co jsem viděla... Já to auto poznám a navíc jsem vždy kontrolovala i nápisy vzadu... Skutečně!!!
Už chybí jen to Stmívání...

2.9. Je tam, stále tam stojí... Jen 50 metrů od domu... stříbrné Volvo S60...