sobota 9. srpna 2008

Nadržené prase

2. 8. - 9. 8. 2008

Stal se takový podivný tábor. Objevil se v něm kluk, třináctiletý, „mírně“ perverzní, říkejme mu G. V obličeji nebyl sympatický, možná až na oči. Neznám jejich barvu, ale rozhodně byly úžasné. Jak jsem řekla, na pohled to nebyl sympatický člověk. Vlasy měl pro mě hezké, krátké, černé a rozčepýřené. Postavou to byl vyhublý klučina, takový až moc, takový jaký lidi odpuzuje. Byl vtipný, takové třeštidlo, sázkař. Taky byl dost šílený, nebál se spadnout a chodil jako loutka. Jak jsem už zmínila, byl i perverzní. Skákal po holkách, osahával je, plácal po prdeli a šlo jej, jeden večer obzvlášť, zahlédnou, jak se „pere“ s holkou na zemi nebo si to užívá s košem. Jeho kamarádi ho při tom všem ochotně natáčeli. Byla tu jedna, vrazila mu, udělala na tváři červený otisk, nezastrašilo ho to. Mě si nevšímal, jako všichni, maximálně jednou, dvakrát. Nelíbil se mi, nebyl mi sympatický, necítila jsem k němu náklonnost, ale něco mě k němu táhlo. Taková jako by nitka. Nemohla jsem na něj pohlédnout, ucukla jsem, když jsme se mohli podívat se sobě do očí. Někdy jsem měla pocit, že ta nitka je oboustranná. Že jej ke mně taky něco táhne. Nevím. Jediné, co vím, je, že ho možná ještě uvidím. Za rok. Zas na táboře. Ale mohla bych být nějak spojená s klukem, který je o dva roky mladší a o půl hlavy menší? Je to možné? Zůstávají mi jen vzpomínky a myšlenky na něj.