3. 6. 2008
Dnešnímu dni v životě neuvěřím. Stala se taková věc, poprvé v mém životě. Šla jsem takhle z Knižního klubu dolů směrem na Hlavní nádraží. A když jsem šla přes Zelný trh, přes silnici se chystalo přejet auto. Zastavila jsem před přechodem a čekala, jestli zastaví. Když to točilo na přechod a já se vzdala naděje, že mne pustí, mírně přibrzdilo a já výborně viděla na řidiče. Za volantem seděl mladík. Nejspíš měl 18, jinak by nemohl řídit, ale vypadal tak na 17. A co bylo hlavní, byl dokonalý. Na první pohled jsem věděla, že jestli bych ho znala, hned bych s ním chodila. Zamilovala jsem se do jeho uhlově černých vlasů zastřižených do ne krátkého a ani ne dlouhého účesu. Uchvátily mne jeho tmavé oči, ve kterých nebyla rozpoznat jejich barva. Uchvátil mne celý. A také nejspíš z části Ital. Když projížděl kolem mne, jen lehce pohlédl na tu chodkyni na chodníku. Hned však se zase otočil směrem na mě. Nevím, co viděl, ale v jeho očích jsem viděla to co ve svých. Smutek, že se nemůžeme seznámit. Nejspíš si to přikresluji, ale já to takto cítila, opravdu.
Žádné komentáře:
Okomentovat